Gymnázium za první republiky 1918 - 1939

Rozpadem Rakouska-Uherska a vznikem samostatné Československé republiky dne 28. října 1918 došlo k velkým změnám v životě celé společnosti. Po překonání poválečných obtíží se začala mladá republika nadějně rozvíjet v oblasti hospodářské, kulturní i společenské. 

Ve školství došlo k omezení vlivu církve a vyšší vzdělání se stalo běžně přístupné také pro dívky. Na počátku školního roku 1919/1920 bylo klasické gymnázium ve Valašském Meziříčí přeměněno na reálné. Co tato změna znamenala? Na úkor klasických jazyků se rozšířila výuka přírodovědných předmětů, přibylo biologie, chemie a deskriptivní geometrie, místo řečtiny byla zavedena francouzština a snížil se počet hodin latiny. Po patnácti letech existence ukončilo ve Valašském Meziříčí činnost samostatné dívčí reálné gymnázium (1907 – 1922) a ve školním roce 1922/23 byla zahájeno společné vyučování pro chlapce i dívky.

V meziválečném období se v čele školy vystřídali tři ředitelé: Karel Svoboda (klasická filologie a čeština, ve funkci v letech 1913 – 1929), PhDr. Karel Bořecký (čeština, němčina, francouzština, ve funkci v letech 1929 – 1936) a František Nedbálek (čeština – francouzština, ve funkci v letech 1937 – 1940). Zásluhou ředitele Karla Bořeckého získal ústav v roce 1936 čestný název Státní československé reálné gymnázium Františka Palackého. 

Největším problémem byla po vzniku republiky zdevastovaná školní budova, která během války sloužila jako vojenská nemocnice. Vojáci, kteří byli ve zdejším lazaretu umístěni, trpěli zimou, takže spálili v kamnech vše, co se dalo, včetně většiny školního inventáře. Teprve 23. ledna 1920 bylo možné převést výuku zpátky do původní školní budovy po té, co městská rada zajistila opravy a nákup potřebného školního vybavení.

Následky války ovlivňovaly život ještě řadu následujících let. Patrné byly i na zdravotním stavu studentů, jak o tom vypovídají záznamy ve výročních zprávách.

Také profesorský sbor se nevyhnul válečným útrapám. K osobám s výraznou osobní zkušeností patřil například Emil Kubíček, profesor dějepisu a zeměpisu, který nastoupil na gymnázium v roce 1913. Jako rakouský voják byl nasazen na italské frontě, v zajetí vstoupil do československých legií a domů se vrátil v hodnosti majora.

K dozvukům válečných událostí a složitého procesu vymezování hranic nového československého státu patřila překvapivě i účast studentů v dobrovolnických jednotkách, které se podílely na obsazování pohraničních oblastí a na bojích o Slovensko v letech 1918 a 1919, jak potvrzují záznamy v třídních katalozích. Ještě v říjnu roku 1921 bylo na více než měsíc přerušeno školní vyučování, protože budova školy byla od 27. října do 30. listopadu zabrána pro potřeby armády k ubytování náhradního praporu 40. pěšího pluku.

V této nelehké době si škola připomněla 50. výročí založení oslavami ve dnech 14. – 16. srpna a vydáním almanachu nazvaného Jubilejní památník státního vyššího reálného gymnasia ve Val. Meziříčí 1871 - 1921.

Následující školní rok přinesl do života 256 studentů gymnázia významnou a pravděpodobně vítanou změnu. Ministerským výnosem z 12. května 1922 z 31. srpna 1922 bylo zrušeno dívčí reálné gymnázium ve Valašském Meziříčí a dosavadních 109 žákyň této školy se od září 1922 stalo studentkami koedukovaného gymnázia. Dívky v lavicích doposud oficiálně chlapeckého gymnázia ovšem nebyly úplnou novinkou. Kromě dřívějších privatistek, z jejichž řad pocházely první maturantky na této škole, se první smíšenou třídou stala díky modernizaci školství po vzniku republiky sexta (šestý ročník) ve školním roce 1920-21.

V červnu 1924 zažilo Valašské Meziříčí mimořádně sledovanou událost – první návštěvu TGM ve funkci prezidenta republiky. Pro chlapce a dívky z gymnázia jistě musela být silným zážitkem, protože do bohatého programu byla zařazena i návštěva jejich školy.

Výchova k vlastenectví a respekt k T. G. Masarykovi byly samozřejmou součástí vyučování, jak je zřejmé z celé řady shromáždění, projevů, přednášek, vlasteneckých zpěvů a recitace i divadelních představení, o nichž podávají svědectví výroční zprávy gymnázia. Mezi pravidelné školní slavnosti patřila nejen připomínka 28. října, ale slavil se i 7. březen, den prezidentových narozenin, podobně jako lidé dříve slavili císařské narozeniny. Při příležitosti oslav 10. výročí vzniku republiky uspořádala škola 6. října 1928 společně s učitelským ústavem slavnostní Akademii, v září roku 1929 se odehrály oslavy svatováclavského tisíciletí a v roce 1930 si lidé připomínali prezidentovy osmdesátiny.

Mladá republika vybudovala během dvacátých let základy své existence. Také gymnázium překonalo v tomto období pod vedením ředitele Karla Svobody důsledky těžkých válečných časů, modernizovalo svůj vyučovací program v demokratickém a vlasteneckém duchu a otevřelo dveře ke vzdělání dívkám. V srpnu roku 1929 ukončil aktivní službu sedmašedesátiletý ředitel Karel Svoboda a po 16 letech ve funkci odešel do penze. Na jeho místo byl prezidentským dekretem ze dne 30. prosince 1929 jmenován PhDr. Karel Bořecký (1875 – 1938). Vedení školy se tak dostalo do rukou vzdělaného muže, Masarykova a Gebauerova žáka z Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Jako dlouholetý profesor přerovského gymnázia byl kulturně a politicky činný a své bohaté zkušenosti z komunální politiky uplatnil v Přerově v letech v letech 1923 – 27 ve funkci starosty. Gymnázium řídil necelých 7 let.

Vedení převzal v době, kdy vlivem sílící hospodářské krize čelila československá společnost a s ní i školství celé řadě složitých problémů. Na střední školy dorazily populačně silné poválečné ročníky a přes zhoršující se hospodářskou situaci počet studentů na gymnáziu od počátku 30. let rostl. 

Se stoupajícími nároky na vybavení školy ostře kontrastoval havarijní stav zastaralé školní budovy, která po šedesáti letech naléhavě vyžadovala rekonstrukci. Meziříčská radnice nedokázala potřebné prostředky poskytnout a žádost o mimořádnou dotaci ministerstvo školství zamítlo, protože v roce 1934 získalo Valašské Meziříčí příspěvek 1 000 000 Kč na výstavbu nového koedukovaného učitelského ústavu (dnes ZŠ Šafaříkova). Situace došla tak daleko, že: „Ředitel Bořecký, …jsa muž zámožný, doplácel na naléhavé a menší výdaje pro školu ze svého. Ač nerad, zavedl pak z nutnosti zvláštní příspěvek, který byl na počátku školního roku od žáků vybírán, na opatření školního inventáře ještě kromě povinného příspěvků na učební pomůcky.“ (Almanach str. 38.)

Hospodářská krize jistě negativně ovlivnila životní úroveň rodin, které posílaly své děti na gymnázium. Podle údajů z almanachu z roku 1946 pocházela většina studentů ze středních vrstev, rodiče byli většinou úředníci, učitelé, obchodníci, často také rolníci a drobní řemeslníci. Na podporu nemajetných studentů vznikla během let řada podpůrných fondů a stipendií. Za ředitele Bořeckého například iniciovala škola založení Spolku k podporování chudých studentů Státního reálného gymnázia ve Valašském Meziříčí, jehož stanovy schválil Zemský úřad v Brně 8. května 1931.

Obtížná byla v době krize i existenční situace učitelů bez stálého místa. Absolventi univerzit připravovaní pro střední školy nastupovali pro nedostatek míst za snížený plat na měšťanky nebo učili přechodně jako tzv. aspiranti – profesoři první tři měsíce zdarma a pak za krácenou mzdu.

Přes nezanedbatelné obtíže se gymnázium s rychle rostoucím počtem studentů, organizačně zdatným ředitelem a řadou nových profesorů dynamicky rozvíjelo. Počátkem listopadu založili studenti pod vedením nově příchozího profesora Josefa Poláka Vzdělávací a výchovný kroužek studentský. V letech 1931 – 1939 se do jeho činnosti zapojily stovky studentů gymnázia.

V roce 1936 vznikl k pátému výročí činnosti almanach studentské tvorby nazvaný Práce a smích.

Dne 16. září roku 1937 se kroužek spojil s dalším gymnaziálním zájmovým uskupením Sdružením přátel valašského svérázu „Junákov, které se zabývalo valašskou lidovou kulturou. Výsledkem „fúze“ se stal Masarykův vzdělávací a výchovný kroužek studentský se třemi sekcemi: literárně-vědeckou, národopisnou a umělecko-hudební, kterou reprezentoval žákovský orchestr.

Další novinkou na československých středních školách byla počátkem 30. let podpora výraznější spolupráce rodiny a školy. Na meziříčském gymnáziu vzniklo v listopadu 1931 Sdružení rodičů a přátel žactva Palackého reálného gymnázia. Náplní jeho činnosti se staly vzdělávací přednášky pro rodiče, dobročinné vánoční besídky s výtěžkem věnovaným sociálně slabším studentům a sponzorské dary ze strany zámožnějších rodičů. Byly to finance, které škola naléhavě potřebovala pro svou rekonstrukci.

V roce 1932 si gymnázium 21. května připomínalo 100. výročí narození prvního ředitele Aloise Kaplana a zároveň trochu nepřesně 60. výročí existence školy. Na Kaplanovu počest podpořila zemská školní rada zřízení stipendia na paměť ředitele Aloise Kaplana a jeho manželky Viktorie. 

V roce 1935 se gymnázium zapojilo do akce, která se stala nejvýznamnější kulturní událostí ve Valašském Meziříčí v meziválečném období a přesahovala svým významem hranice regionu. Byla to Výstava práce a kultury a díla Masarykova (23. 6. – 28. 7.), umístěná v prostorném areálu tří meziříčských moderních školních budov - ve Státní odborné škole pro zpracování dřeva, v Masarykově koedukačním ústavu učitelském a v Zemském ústavu pro výchovu dětí hluchoněmých. V době hospodářské krize měla výstava představit zdejší firmy a podpořit ekonomický rozvoj regionu, poukázat na krásy přírody a možnosti kulturního vyžití. Součástí výstavy se stala také expozice věnovaná T. G. Masarykovi při příležitosti jeho pětaosmdesátin. Prezident byl významně spojen s Valašskem už od roku 1907, kdy jako vysokoškolský profesor úspěšně kandidoval za východomoravská města do říšské rady ve Vídni. Slavilo se také údajných 550 let od povýšení Meziříčí na město. V sekci věnované regionálnímu školství bylo zastoupeno i zdejší gymnázium.

V roce 1936 se šedesátiletý ředitel Karel Bořecký rozhodl odejít ze zdravotních důvodů do penze, a tak byl 30. dubna 1936 vyhlášen konkurz, do nějž se přihlásilo 31 žadatelů. Dne 4. 3. 1937 byl prezidentským dekretem jmenován do funkce ředitele dosavadní profesor kroměřížského gymnázia František Nedbálek. Do úřadu nastoupil ve složité době na konci 30. let, kdy narůstal pocit ohrožení a mezinárodní izolace mladého československého státu. Vlna hlubokého smutku zasáhla republiku, když zemřel v Lánech 87letý prezident TGM. „Největší a nejdojemnější událostí v tomto školním roce, která rozrušila ústav stejně jako celý národ, bylo úmrtí pana presidenta-Osvoboditele dne 14. září 1937.“ VZ 1937/38 str. 8.

Dne 18. září 1937 se na náměstí Svobody ve Valašském Meziříčí konala smuteční tryzna, jíž se účastnilo vojsko, spolky, korporace a občané města. Pocty zemřelému byly zakončeny výpravou do Prahy, kde byla valašskomeziříčská delegace – tvořená starostou města Ladislavem Štorkánem a náměstky prof. Eduardem Čípem a prof. Otou Vaverkou – přijata prezidentem dr. Edvardem Benešem, a následně v Lánech položila věnec na Masarykův hrob.

Hrozba války a přípravy na obranu republiky pronikaly i do každodenního života školy, takže během školního roku 1937/38 zhlédli žáci řadu propagačních filmů, jako například „Zamořeno yperitem“, „Nemocnice v protiplynovém krytu“ nebo „Útok na Prahu“.

Ředitel Nedbálek dokázal po nástupu do funkce realizovat nejnutnější opravy chátrající budovy a modernizovat vybavení, například zřídit o prázdninách roku 1938 školní rozhlas. Peníze získal díky kontaktům se Spořitelnou města Valašského Meziříčí a spoluprací s vedením města i s rodičovským sdružením. Rychle se projevil jeho organizační talent a schopnosti, ale blížící se válečná krize přinesla nové naléhavé problémy, které bylo třeba řešit.

Podzim roku 1938 plný tíživých událostí s tragickým dopadem na osudy Československa ovlivnil výrazně také život na gymnáziu. Ačkoliv se škola nacházela v českém vnitrozemském okrese, napětí a nejistota narůstaly. Všeobecná mobilizace dne 23. září proběhla v posádkovém městě, které bylo sídlem 40. pěšího pluku, hladce, ve vlastenecké atmosféře plné odhodlání bránit Československou republiku.

Povoláni do armády byli i gymnaziální profesoři Ota Vaverka (byl zároveň i politicky činnou osobou a zastával funkci zástupce starosty města), Antonín Sukup, Jaroslav Uhlíř a František Kraus. Dne 24. září zabrala budovu školy armáda a pravidelné vyučování bylo ve zvláštním režimu obnoveno 3. října 1938, takže se gymnazisté do počátku listopadu střídali v budově s žáky učitelského ústavu, cvičné školy a dívčí měšťanky. Nejnaléhavějším problémem se ale stal příliv uprchlíků do vnitrozemí, protože po uskutečnění záboru pohraničí podle Mnichovské dohody se valašskomeziříčský okres proměnil v pohraničí a stal se útočištěm českých rodin vyhnaných ze zabraného území. Gymnázium se muselo v krátké době vyrovnat s příchodem téměř tří stovek nových studentů ze zrušených českých gymnázií v pohraničí. Do Valašského Meziříčí bylo přesunuto celé gymnázium z Příbora.

Ředitel Nedbálek byl nucen vyjednat v období od října do prosince s městskou radou zřízení 5 nových tříd a v průběhu školního roku bylo přijato 17 nových učitelů. Státem vydávaná nařízení, která byla vedena jak snahou ochránit trh práce před konkurencí, tak snahou zajistit pro uprchlíky ze záboru ubytování i pracovní příležitosti, zasáhla i zdejší profesorský sbor.

V krátkém období tzv. druhé republiky od října 1938 do počátku března 1939 se poměry ve státě v mnohém změnily. Republika, „malá, ale naše,“ která přišla o pohraničí, krok za krokem pod vnějším tlakem opouštěla zásady demokracie a masarykovských ideálů a proměňovala se ve stát s totalitními rysy, který ztratil své dosavadní zahraničněpolitické zakotvení. Dominantní roli začalo hrát sousední nacistické Německo. Na provinčním meziříčském gymnáziu daleko od centra dění v Praze by se čtenáři staré výroční zprávy z roku 1938/39 mohlo zdát, že se toho zatím příliš mnoho nezměnilo. Na Masarykovy narozeniny 7. března 1939 byla školním rozhlasem vysílána reportáž „Z posledních let prezidenta – Osvoboditele T. G. Masaryka“ a 14. března odpoledne navštívily některé třídy představení filmu Zborov. Ale ve skutečnosti právě tou dobou na okresním úřadě hejtman Květoslav Růžička s vrchním četnickým strážmistrem Rudolfem Čudou likvidovali před příchodem Němců citlivé materiály a přes tragický otřes, který vyvolala likvidace okleštěného Československa, se na jaře roku 1939 skrytě začaly vytvářet mezi místními vlastenci a demokraty struktury, které se s novou situací nehodlaly smířit. Jedním z center tohoto odporu se mělo brzy stát i meziříčské gymnázium.

FOTOGALERIE