Historie

Vážený pane řediteli,
děkuji za milé pozvání na setkání absolventů Gymnázia Františka Palackého ve Valašském Meziříčí na den 1. dubna 2016 u příležitost 145 výročí existence této instituce.
Jsem rád, že mi bylo umožněno absolvovat právě toto gymnázium a vždy jsem je ve všech materiálech uváděl.
Přeji Vašemu gymnáziu úspěch i do dalších let.
Prosím, abyste mou neúčast na oslavách školy laskavě omluvili.
S přáním všeho dobrého Vám i gymnáziu srdečně zdravím.
Richard Sobotka

Nesmazatelně se nám zapsal do paměti profesor Vladimír Bezrouk. Jeho hodiny němčiny bývaly nesmírně živé, sotva otevřel dveře, už na nás chrlil jednu otázku za druhou, používal k výuce nástěnné obrazy, na chodbě organizoval utkání studentů oktávy a studentů nižších ročníků v němčině. Podařilo se mi vydat publikaci Nástěnné obrazy v cizojazyčné výuce. Publikaci jsem profesoru Bezroukovi věnoval a v Brně se nám podařilo vydat pětičlenný soubor nástěnných obrazů (Místnosti, Rodiny, Hotelu, Města, Rodinného domku), a to se slovní zásobou anglickou, německou a ruskou. Soubor se dočkal druhého profesionálního vydání a našel jsem ho i ve sbírkách GFPVM. Při hodinách tělocviku nás profesor Bezrouk zaujal tím, že rozcvičku doprovázel hrou na klavír.

Z výuky profesora Bezrouka němčině si pamatuji, že do hodiny přišel inspektor - nacista Záruba, jinak zřejmě Bezroukův spolužák z fakulty. Bylo potřeba si před ním dávat velmi pozor. Jednou se stalo - to byl ovšem inspektor již naštěstí pryč, že profesor Bezrouk načal povinný životopis říšského maršála Hermana Goeringa, nedořekl přitom větu a student Libomír Holub ho doplnil: "Goering war ein Esel." A to byla nebezpečná situace, a tak profesor Bezrouk se na Holuba celou vahou vrhl, předstíral fackování, a tím situaci zachraňoval.

Při Hitlerových narozeninách se v tlačenici v aule rozbila Hitlerova busta. Profesor Šlechta zase tentokrát rozdával pohlavky a facky svou dřevěnou rukou. Ke konci války museli studenti držet v budově gymnasia noční protipožární hlídky, a tedy v budově spali.
Pana ředitele Nedbálka jsme nezažili, jeho manželka i během věznění svého manžela bydlela v budově školy. Tu a tam jsem k ní chodil na polévku, přičemž mi vždy, když odjížděla k návštěvě vězněného manžela do Vratislavi, dala vědět, abych donesla nějaké trvanlivé potraviny.

Za války jsme pozorovali z oken sušení rozměrného gobelínu ze sousedního ústavu "Hitler u mapy nové Evropy". Po válce jsme pak zase pozorovali sušení velkého gobelínu "Stalin u mapy Evropy".

Pan profesor nám vysvětloval princip využití plynu neon na možnost výroby světla. Ve třídě byla tma (použité zatemnění oken). Spolužák Dokoupil, jinak velký kuřák, toho využil a zapálil si pod lavicí cigaretu. Profesor po ukončení výkladu řekl: "Tak Dokoupile, ještě jednoho šluka a odtemníme."
Na chemii nám profesor přednášel o výrobě výbušnin. Já jsem to hned doma vyzkoušel. Fungovalo to. Po výbuchu však vzniklo velké množstvý dýmu. Rozhodl jsem se, že toho využijeme, abychom se neučili, než se třída vyvětrá. Normálně po zapálení výbušniny nastával výbuch po několika vteřinách, když už výbušnina spadla na zem. Ale tentokrát výbuch nastal hned po opuštění mé ruky a výbušnina explodovala ve vzduchu nad hlavou spolužáka a spálila mu téměř všechny vlasy. Mezi námi nastala velká bitka, do které přišel vyučující profesor. Ten nás po krátkém vyšetřování vzal do ředitelny a tam jsme byli vyslýcháni. Postižený žák se hájil, že mi říkal, abych to neházel, protože nás teď měla přijít paní profesorka a ta, podle jeho slov, je "háklivá na smrad".